Radikálně změním život


Na to setkání jsem se těšila. A taky připravila. Byl to však on, v jehož režii se celý rozhovor odehrál. Během první odpovědi mě bleskově vtáhl do svého světa, v němž jsem marně tápala po hranici, která by oddělila realitu od fikce. Vlastně ani nevím, jestli jsme se s Jaroslavem Duškem vůbec potkali.

Doslechla jsem se, že natočením filmu Divoké včely, který bude mít premiéru letos na výročí Velké říjnové revoluce, tvůj pobyt
na Bruntálsku, kde se film točil, zdaleka nekončí. Kraj ti natolik učaroval, že se tam stěhuješ: Je to pravda?

Je to skutečně trochu nečekaná situace, zaskočilo to mě i manželku.
To natáčení bylo ale tak silný, že Pavel Liška, Táňa Vilhelmová
a já s Ivetou a nevím, jak další, se tam skutečně stěhujeme. Odcházíme
do Jiříkova, protože jsme tam opravdu hodně zakořenili.

Čí to byl nápad?

To nebyl nápad, my jsme se tomu všichni strašně bránili, protože nám to přišlo jako úplný nesmysl, takhle změnit svoje životy. Ale síla toho místa je taková, že k tomu asi dojde. Ostatně Bohdan Sláma, režisér filmu,
už tam žije.

Byla v tom i síla rolí?

O tom bych nerad takhle otevřeně mluvil, protože v té roli jsem velice nepříjemný na svou ženu a některé ty další věci... Nechci to rozmazávat.

Které další věci máš na mysli? Třeba roli hajného?

Mně je hloupé prozrazovat něco z toho filmu dopředu. Já už dávno inklinuju k tomu, stát se hajným. Přemýšlím, jak by to bylo krásný. Opustit hereckou profesi, být v lese a mít hájovnu. Jiříkovští nám dokonce už nějaký srub staví. Prostě radikálně změním život. Opustíš skutečně všechny možnosti, které se ti nyní otevírají? Vůbec ne, já bych to všechno strašně rád dělal, ale tohleto je silnější. Mám tady v Praze spoustu rozjetých projektů a přerušit je bude strašně komplikovaný. Nevím, ještě si to nedovedu úplně představit. Budu mít počítač, takže komunikovat
s Prahou budu jeho prostřednictvím. Co my ale víme, co bude...

Skutečně nic konkrétního neplánuješ?

No, já bych tam hrozně rád měl malý chov jelenů; ale zatím o tom vím dost málo. I když už mám něco načteno.
Je tam hlavně problém s parazity, léky jsou poměrně drahý. Člověk musí být zadobře s nějakým veterinářem.
A taky už vím, že když je těch jelenů hodně, svádějí mezi sebou souboje, ničí les. Nasadíš stádo jelenů a za několik let máš místo školky mýtinu.

Jeleny je asi nutné chovat v oboře.

No, to je jeden ze způsobů chovů - známe volný nebo oborový chov. Dokonce můžu mít i kotce. To mě překvapilo, že existují jelení kotce. Jsou z hliníku, přišel s tím nějaký chlapík, co na jihu Čech chová bizony. V hliníkovém kotci ten jelen rychleji dorůstá.

Protože se nevysiluje chůzí?

Ne, ten jelen samozřejmě musí chodit na pravidelné vycházky. Jelen přece není jako vepř, kterýho by sis vykrmila ve chlívku, ale on v tom aluminiovým stánku získává rychleji svou svalovou hmotu díky působení slunce, které tam vytváří vyšší teplotu. Víc mu narůstají i parohy.

Jelenům, kteří se chovají v zajetí, se ale parohy upilovávají.

Já bych proti sobě nerad poštval ochránce zvířat, detaily svého chovu ještě doupravím: Jedno však už můžu říct teď: ty jeleni se u mě budou mít skvěle. O to se nemusí bát opravdu nikdo. Hele (netrpělivě se zavrtí na židli), sejděme se za pět šest let, udělejme rozhovor a uvidíme, jaký budou jeleni. Spokojený upilovaný, nebo neupilovaný...

Jak se pozná spokojený jelen?

To je především barva srsti a pak je to určité místo na noze, těsně nad kopýtkem (vyhrnuje si rukáv a snaží se na vlastní ruce přiblížit popisované místo), tomu se nějak odborně říká, já ještě nemám tu terminologii zažitou. Vede tam taková šlacha (ukazuje na předloktí) a ta je bud rovná jako struna, anebo naopak trochu připomíná křečovou žílu. Čím je ta šlacha tenčí, tím lépe. Podle toho se pozná spokojenost jelena.

Ty jeleny budeš chovat na maso?

Ne, ne! Já bych konzumoval jen ty jeleny, který se sami vybijou v soubojích. Na maso rozhodně ne.

Takže chov jen tak pro radost?

Já jsem se inspiroval v Kanadě, kde jsou závody na sobech nebo losech, pořád si to pletu. To, co budu chovat tady, bude jezdecký jelen.

Jakou váhu takový jelen unese?

V pohodě dvě stě kilo. Jelen je dvoumístný.

Takže hladovka, kterou už třetím dnem držíš, s jeleny nesouvisí?

 Ne, to rozhodně ne. To je z jinejch důvodů. Aby zvířata z člověka, který jde do přírody, cítila určitou pohodu, musí být pročištěný. Proto nejím, jenom piju. Chtěl bych do lesa vstoupit s úplnou pokorou a úctou k energii stromů, zvířátek a toho všeho. Nerad bych to něčím rušil.

Budeš chovat pouze jeleny?

 Já bych nerad všechno prozrazoval. Pes samozřejmě také musí být, ten patří k hajnému, bude to zřejmě kavkazský pastevecký. Je to takový velký zvíře, výborný hlídač, ale zároveň dobrák. A pak mám ještě jednu takovou vizi... Já vlastně ani nevím, jestli to mám vůbec říkat, protože člověk má nějaké sny, které, když prozradí, se můžou něčím zhatit.

Prosím...

 Já bych strašně rád nasadil do lesů okolo Jiříkova hrabáče kapského. Takové kuriózní zvíře.

A nebude mu tam zima?

 To je sice problém, ale vždyť hrabáč žije v pražské zoo. Už jsem mluvil s ředitelem Petrem Fejkem. Mně se to zvíře strašně moc líbí, mám ho hrozně rád, a tak mě napadlo zkusit ho nějakým způsobem aklimatizovat na to drsné prostředí, které kolem Jiříkova je. Zatím to konzultujeme s odborníky ze zoo, jestli by tam hrabáč zpočátku nejezdil třeba jen na víkendy. A kdyby k tomu prostředí nějak inklinoval, tak ho tam skutečně nasadit. To je zvíře, které je schopno regulovat množství mravenců. Ve své původní domovině se živí termity. A na Bruntálsku jsou dost přemravenčený lesy.

Některé druhy mravenců jsou ale chráněné.

 Jo? To slyším poprvé.

Ano, a jsou to dokonce ti největší.

 No, to on by zrovna asi jedl, protože je zvyklý na termity. Počkej, já si to musím hned poznamenat (vytahuje objemný sešit a spolu do něj nahlížíme. Zhruba z poloviny je popsán podrobnými poznámkami, postřehy i odkazy týkajícími se chovu jelenů a hrabáčů). Ta věc s tím přestěhováním sice přišla náhle, ale to, že chci být hajným,
to v sobě už nosím mnoho let. A tady (klepe na desky) si všechno zaznamenávám. Takže teď si sem musím napsat ­ pozor, chráněný mravenci! Já to fakt slyším prvně; tos mě teda překvapila... Hajný, to je profese, která se dědí
v genech.

Víš, kde má tvá touha kořeny?

 Myslím, že vím. Jeden můj dědeček byl řezník, ten druhý zahradník. A hajný jako kombinace řezníka a zahradníka mi připadá logická. Chci se starat o zvířata a zároveň chci kultivovat les, dostat na tu překyselenou půdu i některé plodiny. Třeba brambory.

Místní už vědí, co všechno se na ně chystá?

 Vědí.

A těší se?

 Ano, je to vítané zpestření, ten náš příchod, snaha tam zavést chov. Dlouhá léta tam nic nebylo, chátral tam kostel, celé to městečko je na tom dost špatně... Samozřejmě že ti lidé budou spolupracovat. Nechceme jim tam nasadit zvířata, kterých by se báli. Ten hrabáč je neškodný mazlivý zvíře.

Lze ho ochočit? Jak je na tom s inteligencí?

 Překvapivě dobře. Jeden z těch, co je v zoologické, je schopen zvládnout pár pokynů. Sedni, lehni, čekej. A taky trochu panáčkuje.

Co bude s Divadlem Vizita?

 No, co by bylo, normálně budeme hrát dál. Já stejně jezdím po celé republice.

Co děti, jak zvládají představu, že odejdou na Moravu?

 Děti jsou už docela velké, synovi je patnáct, dceři dvanáct. Zůstávaji v Černošicích.

Samy?

 No jistě, dcera už slušně vaří. V podstatě uvítaly, že konečně vypadnem.

Hovoříme spolu 9. září, den před tvým odjezdem na Slovensko, kde budeš natáčet další film. Nemůže se stát, že Jiříkov bude jen první krůček a že tvé kroky povedou stále na východ?

 Já nemůžu říct na sto procent, že do konce života budu
v Jiříkově. Teď budeme točit za Banskou Bystrici, pak máme jet na nějaký zájezd do Ruska, je pravda, že může přijít cokoli. Hele, to je, jako když se zamiluješ. To jsou iracionální věci, který nemůžeš ovlivnit. Někoho uvidíš a miluješ ho. Můžeš si stokrát říkat, to se nehodí, ten člověk je zadanej, má rodinu, děti, ale ta vášeň, touha, emoce s tebou pracujou. A stejně tak najednou cítíš, že musíš bydlet v Jiříkově. A co já vím, jestli
za pár let nebudeme bydlet v Banské Bystrici. Zatím se mi to nestalo tak silně jako v tom Jiříkově. Tomu se nedá bránit.

Kdo z lidí, kteří hrají ve filmu, se tam také stěhuje?

 Nevím, jak ostatní, zatím jen Pavel Liška s Táňou Vilhelmovou. Těm se stalo totéž. Možná že kdybychom byli
s Ivetou úplně sami, zabrzdilo by se to nějakou racionální cestou, ale tím, jak se i oni rozhodli bez váhání...
My jsme to o sobě vzájemně netušili. Až jednoho dne, byl večer po natáčení, jeden z posledních, a my seděli u ohně. Ani nevím, kdo řekl tu větu, jestli Pavel, nebo Táňa: „Já si nedovedu představit, že zítra budeme někde jinde."
No a my jen hlesli: „My taky ne." Do té doby jsme se spolu ani moc nebavili. Pavel je takovej nafoukanec,
Táňa je také netykavka, ale najednou se to úplně změnilo. Zjistili jsme, že si neuvěřitelně rozumíme. Je tam už jen jeden problém. Pavel chce bejt taky hajnej.

Budete dva hajní?

 Já si nechci s Pavlem tyto věci vyřizovat přes média. To se vyřeší. Mně jen nesedí k tý profesi jeho příjmení.

Už máte představu, jak budou vypadat vaše první dny v Jiříkově, zda vám místní budou pomáhat s chovem jelenů, hrabáčů?

 Všechno je otevřený. Já si myslím, že život je taková věc, která má svou určitou zákonitost, svou sílu a některý věci prostě ovlivnit nemůžeš. Nevím. Já se na to prostě těším. To je jediný, co vím. Je to krok do neznáma,
do nových vztahů. Možná že se časem zase vrátíme. Nedovedu odhadnout, jak to dlouho vydrží. Momentálně to chceme, tak jdeme. Pojďme spolu udělat rozhovor za rok. Mně je teď hrozně hloupý o tom mluvit. Mám to jen
ve svých představách.

Na vizitce máš napsáno samostatný specialista. Znamená to, že tento blíže nespecifikovaný název dostane svou konkrétní náplň?

 Ne. Tato éra končí. Teď nastává doba soužití, minimálně ve čtyřech. Uvidíme, jak to bude dál.

Co všechno s érou samostatného specialisty opouštíš? Končí i tvá záliba v převlecích?

 Hajnej... Někdo už může říkat ­ a jé, to už je zase nějaká mystifikace. Nějaký převlek. Už to je role. Možná že mě právě ta kamizola, klobouček, speciální boty natolik uspokojí, že ty ostatní převleky... Zatím to všechno nechávám v Černošicích. Nevezu tam s sebou nic.

Takže ani jediná paruka?

 V tom je velice nápaditá Táňa, dělá takové krásné objekty z jehličí, chvojí. Dokáže i příčesky. Já si myslím, že když v tom bude pokračovat, že si něco na hlavu vezmeme.

Znamená to, že tě skutečná role hajného natolik uspokojí, že ztratíš touhu se nejen převlékat, ale převlékat se
do jiných postav, rolí...

 Je to možný. Je možný, že vlastně celý to je hledání tý pravý identity, toho pravého jádra osobnosti. Já jen vím;
že jsem celá léta toužil být hajným. Všichni se mi smáli, že to je blbost, abych já byl hajnej, takže teď se to možná jen naplní. Já fakt nevím. Teď stojím na prahu životní změny. Své zvláštní kouzlo má bezpochyby i ten film.

Myslíš Divoké včely? Ano, já znám několik diváků, kteří už viděli pracovní verzi, a ti se přinejmenším stěhují
ven z Prahy. Takže před tímto filmem varuješ?

 Ne, ne, nechci říkat slovo varuji. To bych nerad, aby to tak vyznělo, ale říkám: dejte si na ten film pozor. Jít na to, samozřejmě na nový český film, to je bez debat. Ale zachovat si odstup, dát si pozor, aby se do toho člověk příliš nedostal. Něco v tom filmu je.

Viděla jsem ukázku z filmu, ve které vystupuješ úplně nahý. Cítíš, že tam víc přijmete i svou nahotu?

 Tak tady jsou dvě věci. Jednak ta moje nahota ve filmu - to samozřejmě nejsem já, moje je jen hlava. Tělo poskytl profesionální striptér. Jiná věc je návrat k přírodě. Samozřejmě tam chceme vybudovat určitou variantu sibiřské bani, jakési sauny, a další věci. Nemůžu předem říct, kolik dní v roce tam může člověk chodit neoblečený. Jakmile bude teplejší den, tak šatstvo odložíme.

Z filmu je patrný už jeden místní folklor. Dopolední svačinka ve formě velké zelené. To naopak zase přijmete vy?

 Alkohol bych nechtěl vyhledávat. A pokud zelenou, tak jedině nějakej vývar z kopřiv.

Budeš se snažit víc působit na místní lidi, aby přejímali váš způsob života, sibiřskou saunu, odkládání šatstva...

 To ne, já si myslím, že každý může působit jedině sám na sebe. A to taky budu dělat.

Takže půjdeš jen příkladem?

 Ani to ne. Já prostě půjdu svým životem tak, jak si to myslím, že to má být. A nebudu nikoho přesvědčovat. Koneckonců by to byla úplná hloupost, kdyby tam všichni začali chovat jeleny. To bych byl sám proti sobě.
To rozhodně.

Já měla na mysli v přístupu k životu.

K tomu musí ale každý dospět sám. Je to stejné, jako když někomu říkáš „Nedívej se klíčovou dírkou, uvidíš věci, který tě nepotěší." Stejně tam jde a dívá se, dokud není zničený tím, co uvidí, do tý doby to nechápe.

Tedy řízení osudu?

 To není osud, ale určitý úkol, který před sebou v životě máš. A z toho se nevylžeš. A nějaké působení anebo snaha to překročit, vynechat, to neexistuje. Všechno jde krok za krokem. To nepřekročíš.
A pokud se o to někdo snaží, tak ho to zase hodí zpátky o dvojnásobek vzdálenosti, o kterou se to snaží překročit.

Zpátky ještě k tvým závazkům. Učíš na FAMU, budeš jezdit za svými studenty, nebo oni za tebou?

 Vždyť FAMU musí jít z budovy, Lažanský palác jde do rekonstrukce, část školy bude v Revoluční, tak proč by taky část nemohla byt v Jiříkově? Já v tom nevidím žádný problém. Navíc pro ně jako pro scenáristy bude a jedině dobrý, že se vymaní ze stereotypu města a zažijí taky něco jiného. Myslím si, že by ti mladí raději měli chodit
do výroby a mezi lidi. A teprve pak psát scénáře. Až po čtyřicítce, padesátce. To je nesmysl, dvacetiletý scenárista. Ten člověk nic nezažil, nic neví, co ten může psát? A o čem? Tito lidi tam budou samozřejmě vítaný. Jako zaměstnanci farmy.

Nebojíš se, že se ti zasteskne po herecké práci?

 Nevím, jestli se člověku zasteskne, ale když jde za tou podstatnější věcí, potom je nějaký herectví bublina, chiméra. A třeba si budu stejskat. Možná že v Jiříkově povedu nějaký dramatický kroužek.

Pamatuješ si okamžik, kdy jsi najednou věděl - tak a tady chci žít?

 Jistě. Bylo to v noci. Měl jsem strašně silnej sen. Vlastně si zpětně uvědomuju, když se teď o tom bavíme, že to je moment toho, kdy se člověk ráno probudí a přesně neví, co se mu zdálo, jen ví, že to bylo intenzívní. Nejdřív si nemůže vzpomenout, ale pak mu to postupně nějakým způsobem vystupuje a on si najednou uvědomuje, co to znamená. O tom píše hezky Max Frisch v jedné povídce, která se jmenuje Skica.

Jak se na svou novou, tentokráte životní roli připravuješ?

 To je samozřejmě indiánská literatura, knihy o domorodcích, etnohudba...

Spíš jsem měla na mysli, kde čerpáš znalosti o zvířatech, která tam chceš chovat?

 Podívej se, zvíře, když má hlad, si řekne. To je základ. Jde jen o to, mít pro ně připravenou nějakou tu šlichtu.

Nebojíš se, že se ti přemnoží?

 Já nevím, jestli jsi to úplně pochopila, já mluvím o jelenech. Nějaká laň tam být musí, ale to bude třeba jedna dvě. Takže o přemnožení nemůže být řeč.

A hrabáči?

 No o tom už vůbec nemůže být řeč. Naopak, kdyby se je podařilo rozmnožit, byla by to bomba. Světová rarita. Unikát. Excelentní úspěch. Výjimka narušující pravidlo. A tak dále.

Chceš tam dělat hajného, to znamená, že ten revír nebyl obsazený, nebo jste se nějak dohodli?

 Nebylo to vůbec obsazený.

A Pavel Liška?

 Tam je tolik práce, že možná bude zpočátku dobrý, že tam budeme chodit dva. Ale to si s Pavlem vyřešíme. Najdeme příjmení.

Na Slovensku tě nyní čeká zřejmě jedno z posledních natáčení. Co to bude?

 Pracovní název filmu je Penis pravdy, režisérem je Pavel Göbl, se kterým jsem nedávno dělal jednu věc pro televizi. Jmenovala se Javorový guláš. Ve filmu Penis pravdy hraji televizního kazatele, taky ještě točím s Honzou Gogolou mladším film, který se jmenuje Národ v sobě, kde hraju oživlou knihu. Oba filmy jsou dost netradiční. Mám velkou radost, že v nich hraju.

Takže s herectvím zase tak úplně nekončíš?

Tohle už bylo dávno nasmlouvaný. Ale vždyť my si vlastně ani nemůžeme hrát na to, že člověk někam odchází, v republice, kterou přejedeš za pět hodin.

Možná díky klidu, který v Jiříkově najdeš, dostaneš chuť napsat si nějaký scénář.

Jasně, vždyť už jsem říkal; že tam budu mít počítač, e-mail.

Máš už téma?

Mám. Jde o příběh hrabáče kapského v moravském lese.

To bude kreslené?

 Ne, normálně hrané.

Už víš, zda je inteligentnější samička, nebo sameček?

 To se uvidí. Ten schopnější bude hrát i těžší dialogy.



JARMILA JELÍNKOVÁ
FOTO:JAROSLAV JIŘIČKA
RADIKÁLNĚ ZMĚNÍM ŽIVOT



zpět k článkům z tisku